Jan Horal se narodil v bývalém Československu v roce 1923. V roce 1939 si uvědomil nebezpečí fašismu a hrozbu devastující války a ve věku pouhých 16 let se rozhodl opustit své rodné město a rodinu, a uprchnout. Jeho cesta vedla přes Evropu a Palestinu až do severní Afriky, kde narukoval do britské armády. Sloužil u tankového praporu v severní Africe a zúčastnil se i vylodění v Normandii. Když válka skončila, vrátil se zpět do Československa, kde chtěl vyhledat svou rodinu a pokračovat v technických studiích v Praze. Politické nepokoje však znovu změnily jeho život. V roce 1948 byl nucen z důvodu komunistického převratu opustit Československo.

Když Jan Horal dorazil do Švédska, začal zde pracovat jako dělník v továrně SKF vyrábějící kuličková ložiska. Zajímal se o fotografování, a aby pro svou rodinu získal tolik potřebné peníze, začal si přivydělávat jako fotograf v ateliéru a místním zábavním parku v Lisebergu. Jan si brzy uvědomil tržní potenciál Dálného východu, a to mnohem dříve, než všichni ostatní. Obzvláště rozpoznal jeho schopnost dodat kvalitní produkty (například hračky a optické/fotografické vybavení) za nízkou cenu. Na rozdíl od některých evropských konkurentů se zdejší podniky nebránily přizpůsobit se požadavkům zahraničních trhů a byly otevřeny technologickým zlepšením.

V 50. letech 20. století založil importní/exportní společnost Libro zaměřující se na obchodování s Dálným východem, která v Göteborgu existuje dodnes. V 60. letech 20. století společnost Libro prodal a založil novou společnost Merkurex, jejímž hlavním cílem byl celosvětový nákup a distribuce optiky a fotoaparátů převážně z Japonska, Hong Kongu a Taiwanu. Jednou z nejvýznamnějších značek byla japonská společnost Chinon. Jan Horal se stal jejím akcionářem a výrazně ovlivnil vývoj jejích produktů. Jan poté prodal svou společnost obřímu prodejci elektroniky, britské společnosti Dixon, ve které se stal hlavním akcionářem a členem představenstva. Společnost Chinon se brzy nato stala největším světovým výrobcem filmové kamery super-8.

Po pádu komunismu v Evropě v letech 1989 – 1990 se Jan rozhodl pro kariérní změnu, a to ve věku, kdy většina lidí je již dávno v důchodu. V téměř 70 letech se vrátil do rodného Československa, kde v Praze a v Českém Krumlově, jihočeském městě zapsaném na Seznamu světového dědictví UNESCO, začal úspěšně podnikat v hotelovém průmyslu. V roce 1994 založil společnost Bohemia Properties a.s. V tom samém roce otevřel první ze svých hotelů, Hotel Duo. Společnost brzy expandovala a v Českém Krumlově otevřela další dva hotely. Hotel Růže zahájil svůj provoz v roce 1999 a Hotel Old Inn v roce 2001.

V tomto období začal rovněž bojovat za navrácení práv a důstojnosti českým vojákům, kteří bojovali se západními spojenci, se kterými bylo po komunistickém převratu velmi špatně zacházeno a kteří byli považováni za potenciální zrádce či špiony. Mnoho z nich bylo dokonce uvězněno a jejich dětem bylo odepřeno vyšší vzdělání. Jan rovněž organizoval a hostil setkání válečných veteránů z nejrůznějších zemí.

Pan Horal získal vysoce ceněný Řád britského impéria a Řád francouzské čestné legie. Hotelový business po něm převzali jeho tři děti, Eva, Peter a Mikael Horalovi (v současné době již pouze Mikael), kteří pokračují v otcově vizi poskytování těch nejkvalitnějších pohostinských služeb.